1.kapitola-Jimy Jam...

14. července 2011 v 15:21 | michie zakatsu |  Nekonečný život v pralese
První kapitola :))

Moje jméno je Eleonor Tiratuda ,ale všichni mně říkají Ellie.Narodila jsem se do bohaté rodiny v Las Vegas.Táta Victor je zámožný podnikatel původem Australan a máma prostitutka, později ale žádaná modelka z Colorada ,Elizabeth Waldorfová.Rodiče na mě díky své kariéře neměli čas a najímali mně pořád chůvy.Byla jsem z toho smutná, a proto jsem se stala uzavřeným a velmi introvertním člověkem.To se změnilo až na střední, kde jsem narazila na kluka jménem Charlie, který ve mně probudil život.Chodili jsme spolu na nejrůznější akce a hlavně jsme pořád hráli náš oblíbený fotbal.Nebyla jsem skoro doma, ale myslím, že si toho naši ani nevšimli.Později jsem nastoupila na Princton, kde jsem úspěšně odpromovala.Samozřejmě bez přítomnosti a nejmenšího nadšení rodičů. Ještě ten den jsem se sbalila a objednala si letenky a druhý den jsem se nenápadně vytratila z naší krásné vily v Las Vegas a odletěla jsem do New Yorku, kde jsem měla byt, který jsem dostala od otce k osmnáctinám.Zpočátku mi tam bylo smutno, a tak jsem začala psát..celé dny jsem trávila psaním, jen někdy jsem si šla zaběhat do Central parku nebo se podívat do těch obchodů s nejluxusnějším oblečení, na kterém si potrpěla spíš matka.Vydala jsem první knihu s názvem "Vem mě s sebou" , která měla neočekávaný úspěch.Chtěla jsem psát dál, ale nevěděla jsem o čem.Mezitím si rodiče konečně všimli, že nejsem doma a zavolali mně.Já jsem jim z trucu nebrala telefon, ale pak jsem si uvědomila, že o mě asi mají strach, a tak jsem jim napsala E-mail, že jsem v New Yorku a že tu budu nějaký čas bydlet.To bylo naposled, co jsem rodičům napsala…
Nápady na pointu mojí nové knihy nepřicházely.Celé dny jsem nad tím přemýšlela, ale nic.Jednou jsem se dívala na film o Madagaskaru a napadlo mě, že se sama vydám na nějakou cestu a pak o tom napíšu.Co mě napadne, to hned zrealizuju, nikdy jsem se s ničím moc nepárala.Sbalila jsem si už po druhé za půl roku věci , opět zamluvila letenky, tentokrát však do Afriky a letělo se.Našim jsem to nehodlala oznámit, protože jsem si myslela , že se tak nejpozději do měsíce vrátím.Zatím jsem však nevěděla,že jsem se šeredně mýlila.Všechno probíhalo hladce.Přiletěla jsem na letiště do Keni.Bylo tam velké teplo a já na sobě měla rifle a svetr, protože v New Yorku v té době byla zima.Ubytovala jsem se v jednom penzionu v Mombasvě.Nic moc ubytování, nevím co jsem čekala.Konečně jsem se převlíkla.Oblíkla jsem si plavky a na to riflové šortky a růžové tričko na ramínka s Hello Kitty.To jsem měla nejradši.Na ruce jsem měla pořád náramek ze stříbra se srdíčky , který mi dal můj poslední kluk, se kterým jsem se rozešla už před rokem poté, co mě podvedl s mojí bývalou nejlepší kamarádkou Susan.Jak jsem si to uvědomila, rychle jsem si ho sundala, a protože mně bylo líto ho jen tak vyhodit, dala jsem ho jednomu malému černouškovi na ulici před penzionem.
Možná jsem to neměla dělat, protože se kolem mě pak motala dalších tisíc dětiček, které asi také něco chtěly.Došla jsem až k moři,kde jsem se smočila a šla jsem se zeptat do přístavu, jestli by mi nepůjčili nějakou obytnou loď.Narazila jsem tam na černocha, který mluvil jen německy.Snažila jsem se s ním nějak domluvit,ale moje snaha byla zbytečná.Potom jsem narazila na nějakého pohledného mladíka bílé pleti,hnědých vlasů a modrých očí.Pohled na něj byl vskutku nádherný.Chvíli jsem se na něho jen tak dívala a obdivovala jeho vypracované tělo, které bylo vidět před jeho uplé bílé třičko s červeným nápisem Nike.
Pro moje uspokojení se mě mladík zeptal anglicky , jestli něco nepotřebuji.Nejdřív jsem stála jak opařená a žasla nad jeho roztomilým přízvukem, pak jsem něco vykoktala : " Eh..no..jo já jsem E..Ellie a chtěla bych si půjčit nějakou krásnou..prostě loď." Tak strašně jsem se u toho zašklebila,až jsem se sama sebe lekla.Ten mužný frajírek mi odpověděl tím svým krásným hlasem: "To nebude problém ,Ellie, jenže pro mě jo, já jsem totiž plavčík." , a usmál se na mě tak, že se mu udělaly ďolíčky ve tvářích a já cítila, jak se červenám.Rychle jsem mu opětovala úsměv a utíkala jsem pryč.V dáli jsem někoho uviděla a nenápadně šla k němu.Byl to muž vysoké postavy,který se pyšnil svalnatým tělem a sexy šedou hustou pokrývkou hlavy.Byla jsem si jistá, že to je ten,koho hledám, protože měl na světle modré košili cedulku ,, Lodní pracovník Arnold Borneo" a na hlavě námořnickou čepici.Moc se mi líbil.Vypadal jak z nějakého hollywoodského filmu.Měl na sobě bílé kalhoty a boty a z rozepnuté košile mu vykukovaly bílé chlupy.Měl bílé vousy,takové, jaké měl můj praděd, kterého jsem znala jen z fotek a mámina vyprávění.Když jsem byla malá a ona na mě měla ještě trochu času,vždycky mně říkávala,že když byla ještě dítě, myslela si , že je to kouzelný dědeček z nějaké pohádky a že vždycky když ji přijel navštívit, dovezl jí plno sladkostí.
Byla jsem trochu opatrnější kvůli incidentu s tím sexy plavčíkem, a proto jsem se radši hned zeptala,jestli má něco společného s půjčováním lodí. Pro moje uspokojení, se mě hned představil, jako bývalý kapitán Borneo a usmál se na mě a v puse se mu zaleskl zlatý zub.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama